Jarní kraken

 

 Po dlouhé zimě a nekonečném čekání, je tu konečně jaro a tak vyrážíme na Pád. Ráno jsme na místě, a protože jsme dlouho plánovali snad každou hodinu této výpravy, máme jasno. Tentokrát zkusíme něco nového.

            Začínáme tím, že dvě hodiny připravujeme nové místo, kde jsme ještě nelovili. Je tu množství naplavených větví, různých náletů a starých ostružin. Konečně máme prostor pro náš tábor. Montujeme feedery a začínáme s lovem nástražních ryb. Dlouho se nic neděje, až po zakrmení přichází první záběr a cejn již putuje do saku. Za pár hodin máme dostatek nástrah a tak začínáme v duchu našeho předsevzetí zavážet na místa, která jsou zcela odlišná od těch, kam jsme dřív nástrahy umisťovali. Pozoruji, že návazce jsou jiné, včetně rozmístění háků, což je Ondrova práce přes zimu. Prostě, vše je tu nové, jako v „Postřižinách“, když přišla doba zkracování. Před setměním je vše připraveno a konečně je čas na takové ty věci, které Vám doma připadají normální, jako například: jídlo, pití, káva, cigáro, čurba, a tak dále. Po částečném uspokojení těchto potřeb zalézáme do bivaku a jsme v očekávání. Průběh první noci je pro nás z hlediska psychiky velice důležitý, neboť přijde-li záběr, ujistíme se, že je vše v pořádku, přitom velikost ryby nerozhoduje. Usínáme. Asi po hodině spánku se ozve jemné pípnutí hlásiče. Divím se, že mě vzbudilo, ale už stojím u prutu, který se sklápí.Až na místě si uvědomuji, že stojím bosí v ostružinách a něco mám píchnutého v chodidle, ale proto jsme tady, pro ten adrenalin, kdy člověk při záběru běží bosky trním a neví o tom. Minulou výpravu dokonce Ondra skákal k prutu ve spacáku, který nemohl rozepnout, ale zpět k záběru. Zásek, znovu zásek a už ho cítím.Rány do prutu signalizují slušnou rybu .Po krátkém boji máme sumce 165cm . Jsme velice spokojeni, tato výprava by mohla vyjít. Po tomto zážitku usínám a spím neuvěřitelných 14hodin. To ze mě vyprchával stres z práce a únava z noční jízdy. Probouzím se dopoledne. To už Ondra plní sak čerstvými rybami. V poledne zůstávám sám v táboře a chytám vzácné sluneční paprsky.Opět se ozývá hlásič. Nevěnuji tomu velkou pozornost, protože je odliv a plavou větve. Moje zaváhání způsobilo zajetí ryby, která zabrala do blízké vázky. Po chvíli přetahování vyprošťuji sumce 155cm z větví a volám Ondrovi, že máme další rybu. 

Optimizmus je veliký, těšíme se na noc.

             Tentokrát zasekává Ondra, protože máme dohodu o pravidelném střídání. Záběr, který přichází před půlnocí, je razantní. Tah je tak silný,že prut nejde vytáhnout ze stojanu. Trhačka je přervaná a Ondra zasekává. To co se děje po tom, je už z jiného soudku. Ryba nelze zastavit a nekompromisně odjíždí. Nasedáme do lodi a pádlujeme za ní seč nám síly stačí. Asi po 150metrech jsme nad místem, kde se sumec rozhodl zalehnout. Samozřejmě,že zamířil do břehu pod spadlý strom. Nevíme jestli tam sumec ještě je, máme montáž pouze s jedním hákem, takže nemůže být uvězněný za jiný volný hrot. Páčíme, prut je ohnutý, rybu cítíme ale šňůra vede pod strom a zařezává se do větví. Vše vypadá dost beznadějně. Minuty utíkají, radíme se, co udělat. Máme sebou různé kotvičky pro tyto situace a tak souhlasím s Ondrou, který chce sumce dolovat klidně až do rána. Oba víme, že stojí za to. Nejdříve musíme zjistit, kudy do stromu vjel. Potápím prut a namotávám šňůru. Cítím,že tam stále je. Ted už víme, jak to provedl. Podjel pod stromem padlým do vody tak šikovně,že prut nelze podvléknout. Začíná neskutečná přetahovaná. Přitáhneme sumce 5m ke stromu a on odjede 10m a zalehne. Tak to pokračuje asi 20minut. Po této tahanici zřejmě ryba usoudila,že už to stačilo a nekompromisně odjíždí asi 60m neznámo kam. Navíc slyšíme v táboře hlásič, takže asi další záběr. Nevíme co dřív, a tak uvazujeme prut do stromu, povolujeme mulťák a pádlujeme 150m proti proudu do tábora zjistit,co se děje. Když tam dojedem, hlásič mlčí a na prutech ani náznak záběru. Moc to nechápeme a tak pádlujeme zase zpátky. Malinko si zanadáváme, aby se nám ulevilo. Už jsme zase u stromu, když se ozývá z tábora znovu pípání. „Teď už tam teda nejedu, ať si ten prut třeba odtáhne a sežere.“ Po těchto mých větách hlásič ztichl. Zkoušíme znovu kontakt. Ryba tam stále je, ale nevíme kde. Začínáme tedy kotvičkami projíždět dno okolo padlého stromu. Netušíme, kterým směrem sumec odjel a tak je to zdlouhavé. Navíc nás proud stále odnáší a musíme dopádlovávat, neboť startovat motor v noci a plašit tak ryby nepřipadá v úvahu. Konečně se objevuje na kotvě šňůra. Chytám ji do rukavice a v euforii z toho úspěchu si ji omotávám kolem ruky. Až později jsem si uvědomil, co se mohlo stát, kdyby se sumec rozjel. Ryba sedí kdesi na dně a tak zvažujeme přestřižení kmenové šňůry za vázkou a opětovné navázání.Nakonec zjišťujeme,že sumec projel několik dalších kmenů blízko ostružin, pod které vede šňůra, a tak upouštíme od této varianty . V tom se z tábora ozývá hlásič. Díváme se tím směrem a konečně nám to dojde. Asi 50m proti proudu máme další boji a náš sumec v ní musí být zamotaný. Zaberem za šňůru a je to tak. Jedem pomalu po šňůře k bóji. Jsme nad ním, teď hlavně neudělat chybu. Šňůra vede pod loď. Prut je 50m od nás uvázaný za strom. Začíná operace, která je velice riskantní a jediná chybička může způsobit třeba uříznutý prst. Vytvořili jsme v lodi různé cesty šňůry přes pádla. V případě,že ryba vypálí, musíme pustit šňůru, ale neztratit ji. Nastává hodina pravdy. Ondra bere rukavicí za šňůru a pomalu zvedá rybu. Žádný výpad se naštěstí nekoná. To co se objeví na hladině ve svitu čelovek má pro nás jediné přirovnání: „kraken“. Přetahování trvalo víc než hodinu a tak už je unavený. Ondra ho chytá za spodní čelist a je vyhráno. Náš noční odhad 230cm okolo 90kg. Jelikož máme obavy vtáhnout ho do lodi, protože pak je problém, jak s ním ven, volíme jiný způsob, Ondra leží na sedačce v lodi a drží rybu obouma rukama za spodní čelist, já pádluji do tábora. Zde ho uvazujeme a dáváme oslavné cigáro. Těšíme se na ranní focení. V noci se několikrát budím a kontroluji uvázání sumce. Ten je v klidu, jen občas propruží guma, když se zavlní. 
       Ráno jdeme sumce fotit. Teprve při pohledu za denního světla vidíme, co jsme ulovili. Složitě dostáváme sumce na podložku. Metr ukazuje 236cm . Jdeme vážit. Musím říct, že jsme ve třech měli co dělat. Přes pádlo 200kg váha ukazuje 104kg mínus váha podložky 7kg, tedy 97kg. Po vážení mám natažený kolenní vaz a sotva lezu. Necháváme rybu asi půl hodinky odpočinout a jdeme fotit.
 Jelikož máme jen jedny prsačky, musím do bahna v plátěných kalhotách a v keckách, neboť rozměry ryby to vyžadují. Sumec je v dobré kondici, takže focení je náročné a voda opravdu studená. Konečně to máme za sebou a vypouštíme.
 Příprava na další noc probíhá standardně. Jsme šťastní a oba dobře víme,že překonat tento úlovek může trvat dlouho. Následující dvě noci přichází jen dva sumci, jeden 110 a druhý 130cm na podvodní splávek .
To nás velice potěšilo, neboť tuto metodu lovu jsme již dlouho nezkoušeli. Protože se zhoršuje počasí, fouká studený vítr z Alp a teplota vody klesá rozhodujeme se ukončit tuto výpravu a vyrazit na Po opět za dva týdny.

              Tentokrát nám to vyšlo, příště to může být úplně jinak, ale to je pro nás na rybařině to nejhezčí, ta nejistota. Přejeme Vám mnoho příjemných zážitků na rybách.

 

S pozdravem Marek a Ondra Sádlíkovi