RYCHLÉ INFO

E-mail:info@lovimesumce.cz
ICQ:587 648 031

Norsko-Nekonečné rybaření (r. 2008) 2/2

 


Ještě několik menších tresek a Ondrovi přichází záběr, který se trochu liší od ostatních. Ryba zhruba v 80m reaguje trochu jinak než tresky. Šňůra hodně vyjíždí do boku a po 10 minutách se objevuje krásný platýz ,, Halibut ‘‘.Zbarvení a stavba těla ryby mě absolutně fascinuje a především posazení očí a tlamky v úhlu 45 stupňů vůči tělu je neuvěřitelná. Zvedá se vítr, vlny začínají být nepříjemné a tak spokojeni končíme lov a míříme do klidných vod našeho přístavu. Na baráku si dáváme játrovku s chlebem a padáme mrtví do postele, zítra je taky den i když tady to neplatí den je stále. Nevím kolik hodin jsme spali, ale mečení koz a ovcí nás probudilo. Jelikož jsme tady ještě 8 dní odložil jsem hodinky a přestal se zajímat o čas, neboť zde je to opravdu jedno. Pro mě nádherný pocit. Tentokrát vyrážíme dle GPS na místa, kde se vyskytují mořské kočky. Už před odjezdem jsme si říkali, že pár fotek s touto zubaticí by bylo prima a tak už se těšíme, spouštíme nástrahy ke dnu. Jsme na 60m hloubky a proud nás unáší až na 120m. Startujeme motor a vracíme se zpět na 60m a prochytáváme neustále tento úsek. Echolot ukazuje členité dno s různými úkryty. Přichází záběr na pilkr, ale je to treska. Měníme nástrahy a nasazujeme ,,magické oko‘‘ což je vlastně koule s jednohákem různých průměrů  okolo  300g. Něco jako kulatá hlavička k twistru. Místo gumy navlíkáme uleželé mastné filety z kelera. Začínáme lov, který je velmi zábavný. Čekáme a záběry přicházejí během chvilky. Tuk, který se uvolňuje z tučných filet kočičky evidentně láká. Záběry jsou tak časté, že Ondra omotává filety měděným drátem k jednoháku. Nutno dodat, že tato změna nám pomohla
proměňovat větší množství záběrů a taháme kočky různých velikostí.Jejich zuby jsou opravdu děsivé, po vtažení do lodě kousají do všeho včetně svých ocasů, takže se držíme v uctivé vzdálenosti. Tyto pravěce vypadající ryby mají v čelistech takovou sílu, že dokáží ukousnout několik prstů což nám předvedli na dřevěném gafu ležícím na dně lodi. Jsou to nádherní predátoři. Ještě několik hodin se bavíme lovem těchto ryb. Jsme už značně unaveni taháním těžkých nástrah a tak pro dnešek končíme. V táboře pak filetujeme  několik tresek. Jsou 3 ráno všude světlo na což si nemůžeme zvyknout a stále podvědomě pospícháme. Konečně jsme ve sprše a následně v pelechu. Pár hodin spánku a už zase sedíme v lodi a vyrážíme. Množství a různorodost ryb v těchto vodách nás přivádí do transu, ještě nikdy jsme na rybářských výpravách první 3 dny netrávili tolik času na vodě, jako zde. Tentokrát hledáme hejno kelerů neboť je potřebujeme, jako nástrahy. Asi po 2 km objevujeme hejno ryb asi v 25 m. Spouštíme montáže s 3 gumami a okamžitě taháme 2 až 3 ryby zavěšené na jedno spuštění. Několik kelerů bereme na filety a nasazujeme těžké pilkry neboť tušíme, že ze spodu budou do tohoto hejna útočit tresky. 

Při spouštění pilkrů cítíme jak narážejí do kelerů. Odměnou za naší snahu je několik slušných tresek okolo 1 m.  Při vytahování nástrahy se nám několikrát stalo, že jsme podsekli kelera, většinou za břicho, takže se po vypuštění motal zraněný na hladině. V ten moment se objevilo z ničeho nic hejno racků a dokonali to, co jsme nechtíc zavinili. Nejsmutnější pro mě byl pohled na začátek jejich porcování raněné ryby, který spočívá v tom, že jí nejdříve  systematicky vyklovou oči a teprve potom dokonají dílo zkázy. Stěhujeme se na další místo dle GPS, které je známé výskytem platýzů a však zde záběr nemáme. Zkoušíme ještě pár náhodných míst, ale nic zajímavého a tak se vracíme na osvědčené kočičí místo. Líčíme magická oka s filetami. Asi po hodině bušení do dna přichází Ondrovi razantní záběr, ohnutý prut, zdlouhavé zdolávání a už je jasné, že je tam velká ryba. 
Asi po 10 minutách se na hladině objevuje nádherná kočka 98 cm 10,5 kg. Dle majitele český rekord. Je to neuvěřitelné, ale další kočka přichází po pár minutách 95 cm 9,5 kg.Euforie je značná neboť před odjezdem jsme doufali, že ulovíme alespoň jedno toto strašidlo jakékoliv velikosti. Pro dnešek končíme a v táboře dáváme oslavný doutník a trochu toho moravského vína od kamarádů z vedlejší chaty. Další den se probouzíme do sychravého počasí s prudkým větrem. Navštěvujeme kluky vedle v chatě a internet mluví jasnou řěcí. Minimálně 20 hodin prudký vítr, takže výjezd na moře nemožný. Domlouváme se tedy, že zůstaneme společně v jejich chatě a trochu ,,poklábosíme‘‘ než to přejde. Musím přiznat, že toto asi 12 ti hodinové posezení s chlapíkama z Moravy, kteří sem jezdí už léta bylo velmi poučné, ale také příjemné. Zejména hláška ,, dolej synkovi trochu vína ‘‘,bylo natolik přesvědčivá, že jsem končil někde na 3 litrech bílého silně prokládaného domácími klobáskami  a okurkami atd. Navíc jsme měli pocit, že s těmito lidmi rybaříme už léta, přitom některé jsme viděli poprvé. Prostě příjemní a normální lidé ještě existují. Po probuzení máme jasný plán, vystoupat do výšky 2 km prudkým svahem, kde se nalézá jezero se
 pstruhy.
Bereme mušku, vláčku a vyrážíme do hor. Stoupání je velice prudké mezi skalami cestou objevujeme kostry uhynulých zvířat. Odměnou za náš výkon je nádherné čisté jezero vysoko v horách a pohled na náš srub. Bohužel poryvy větru jsou zde tak silné, že se nám při náhozu woblery vracejí na břeh, aniž by dopadli do vody a tak se pokocháme nádhernou přírodou, uděláme pár fotek a slézáme mokřinami zase zpět, ale za ten pohled to stálo. Po pár hodinách odpočinku vyplouváme opět na moře. Tresky berou a tak se bavíme. Po hodince nás příjemně překvapí mník okolo 80 cm. Když už se náš pobyt zde chýlil ke konci, zažili jsme to, o čem se nám ani nezdálo. Asi po 1 km od naší loděse objevují špičaté ploutve delfínů, kteří jsou obklopení hejnem racků. Okamžitě vyrážíme k ním, ale než dojedeme, jsou pryč. Po chvíli se objevují znovu racci, kteří doprovázejí delfíny všude a tak už víme jak se orientovat a získat nějaké to foto této nádherné ryby. Lítáme za delfíny sem tam, ale vždy když se přiblížíme a zpomalíme, někam náhle zmizí. Asi po půl hodině zkusíme nový manévr. Najedeme k nim zezadu, nezpomalujeme a snažíme se plout v jejich směru. A pak se to stalo. Najednou máme v rychlosti tak 30 km v hodině skákající delfíny z obou stran lodě.Doprovázejí nás několik kilometrů a vyloženě si s námi hrají. Krásné skoky střídají podplouvání lodi, fotíme a natáčíme jak šílení. Pocity, které prožíváme jsou nepopsatelné, snad poprvé si uvědomujeme, že na světě ještě existují místa, kde člověk vše nezničil a dokonce může s jinými tvory laškovat. I když byl náš kontakt pouze vizuální musím přiznat, že inteligence těchto tvorů z nich přímo vyzařovala.Když si s námi pohráli, zmizeli a tak mizíme také. Ještě několik hodin rozdýcháváme  tento hluboký zážitek. Náš pobyt se chýlí ke konci a tak si poslední den vyloženě vychutnáváme, měníme místa, nástrahy, bavíme se lovem zejména tresek a koček a občas se splete nějaký ten halibut. Asi po 6 hodinách lovu končíme, jedeme se vyspat, neboť cesta do reality všedního života čítá cca 3500km.
Loučíme se s klukama vedle ( kteří ještě 1 den zůstávají). Vracíme majiteli loď a srub, Ondra dostává bronzovou medaili za trofejní kočku a vyrážíme na zpáteční cestu. Z trajektu fotíme
nádhernou krajinu. Cesta ubíhá, jsme ve Finsku a fotíme nádherné soby, ke kterým se dá přiblížit na několik kroků. Pohybují se volně po silnicích, takže nemnohokrát zastaví dopravu. Dokonce jsme narazili na soba, který kráčel po středové čáře. Dojeli jsme na jeho úroveň, stáhli okénko a říkáme mu ,, Nechceš vypadnout ze silnice?‘‘. Vůbec ho to nevzrušovalo a tak jsme pokračovali každý svou cestou. On k nejbližšímu březovému háji s jezírky a my do české džungle. Po 38 hodinách v autě jsme doma. První co jsme si s Ondrou řekli, když jsme se probudili bylo ,, Tak tady jsme určitě nebyli naposledy‘‘. Využili jsme služeb našich kamarádů z Fishing Rybolov Norsko, kteří nám poskytli perfektní servis a zážitky. Místní příroda a množství exotických druhů ryb nás nadchla a každému kdo to nezkusil to vřele doporučujeme.

S pozdravem
Ondra a Marek Sádlíkovi